pátek 1. července 2011

Gentleman používá vidličku

Podmínky soutěže Ježíšku, já chci plamenomet, vyžadují povídky v žánru sci-fi, fantasy, horor, dosud nikde nepublikované a jinde nesoutěžící, krvavé, brutální, perverzní, hnilobné a jinak hnusné (ovšem ne literárně). Podařilo se mi splnit zadání a získat tak druhé místo za rok 2008. Vzhledem k laxnosti pořadatelů, k níž se otevřeně přiznávají, však sbírka v nakladatelství Netopejr vyšla až v roce 2011.
Pokud tedy máte zájem o morbidně nekrofilní příběh mladého cizince v nejmenovaném českém městečku, zde je alespoň návnada.

Další informace: LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi


Ukázka:
  
Nejprve ho napadlo, že se na něm zachytil veliký chomáč vodního rostlinstva, pak povlávající vlákna zplihla a jemu došlo, že jsou to dlouhé vlasy.

Na vteřinu strnul, vyděšeně zíral na věc, která se objevila nad hladinou: pak to otevřelo oči.

S výkřikem ztratil rovnováhu a přepadl přes okraj. Voda ho sevřela mrazivým objetím, nahrnula se mu do nosu, šaty ho táhly dolů. Nebyla neprůhledná, uvědomoval si přítomnost té… příšernosti, která mu plula v ústrety. Vybělená kůže, rosolovitě se chvějící tkáně, nevidoucí oči, podobné strnulému pohledu leklých ryb, pomalé, přece však vědomé pohyby nateklých údů, blíž k němu, už se ho dotýká prstem, obtáčí slizké tělo kolem něj, tiskne ho na balónovitá ňadra, už cítí nesnesitelně hnilobnou chuť zkalené vody, dusí se odporem, hrůzou a nedostatkem vzduchu, vtom ho ty chapadlovité ruce zvednou nad hladinu a jemu se podaří vyšplhat nahoru, na plastik pokrytý krupičkou protiskluzových výčnělků.

Sotva vyzvracel první doušky vdechnuté vody, odplazil se do nejvzdálenějšího kouta, kde dávil nanovo, tentokrát nekontrolovatelným hnusem.

A zatím to stvoření vylézá na okraj: stojí na nohou, pramínky vody stékají po nahém těle, které je zbrázděno množstvím nekrvavých šrámů, stopami pozastaveného rozkladu, tmavými skvrnami podlitin a fialově modrým nádechem utonulých, jakému světlo zářivky jenom přidává rozměr nelidskosti, dlouhé chomáče vlasů visí až na záda, popraskané rty se snaží zformulovat slovo, ale z úst vyjde jen zurčivé zabublání, nazelenalá tekutina.

Musela to být hezká holka, dokud byla naživu. Teď měla kolem krku řetěz a namísto rakve stoku.

Žádné komentáře:

Okomentovat